Neviditelné schody.

Jako dítě jsem miloval sledování kouzelníků.

A jeden z mých nejoblíbenějších byl Dynamo. Pro mě byl jedním z nejlepších kouzelníků své doby.

V jednom triku to vypadalo, že chodí po vodě. Jako mladý křesťan jsem to sledoval v televizi a pamatuji si, že jsem byl ohromený a zároveň trochu vyděšený.

Seděl jsem tam a říkal si: „Sakra. Myslel jsem, že tohle umí jen Ježíš.“

Samozřejmě to byla iluze. Jedním z navrhovaných vysvětlení triku je průhledná plošina umístěná těsně pod vodní hladinou, skrytá před zraky diváků.

Princip spočívá v tom, že je plošina dost blízko hladiny, aby po ní mohl chodit, ale skrytá pod vodou, takže nevidíš, co ho podpírá.

Z pohledu diváků našlapuje do prázdna.

Ale pod jeho nohama je něco pevného.

Neviditelné schody.

S Bohem jdu po většinu svého života a vyrostl jsem v rodině, která s Ním také šla. A nemůžu si pomoct, ale připomíná mi to, jak často právě takhle působí život s Bohem.

Bůh tě volá, abys udělal krok. Podíváš se před sebe a vidíš jen vodu.

Žádnou cestu. Žádnou viditelnou oporu. Nic, co by vysvětlovalo, jak tam máš přenést svou váhu a zůstat stát.

A okamžitě dostaneš strach.

„Bože, když tam vykročím, propadnu se přímo dolů. Není tam nic, co by mě udrželo.“

Ale co když JE?

Co když už tam ten schod je a jediné, co chybí, je tvoje schopnost ho vidět?

Na chvíli se zamysli nad tou skrytou plošinou.

To, jestli ji vidíš, nebo ne, vůbec nemění její schopnost unést tvou váhu. Nestane se pevnou ve chvíli, kdy si jí všimneš. Byla pevná ještě předtím, než jsi věděl, že tam je.

Ale pokud stojíš na kraji a odmítáš položit nohu, dokud tvé oči neprokážou, že pod vodou něco je, možná nikdy neobjevíš, co tě mohlo udržet.

A myslím, že právě tady přichází víra.

Někdy tě Bůh volá k pohybu dřív, než ti ukáže, co tě podepře.

Žádá tě, abys důvěřoval Jeho slovu, ještě než tě uklidní pocit pevné půdy pod nohama.

Krok přichází NEJDŘÍV. Objev přichází POTOM.

Zvedneš nohu ze známého místa. Natáhneš ji někam, kde to vypadá, že tě nic neudrží. Všechno, co vidíš, ti říká, abys zůstal tam, kde jsi.

Ale uděláš ten krok, protože důvěřuješ Tomu, kdo ti řekl, že tam máš na čem stát.

A když přeneseš váhu, najdeš pod nohama oporu.

Opora tam JE.

Myslel sis, že vstupuješ do prázdného prostoru, ale vstupoval jsi na něco, co Bůh viděl celou dobu.

Právě to mi připadá krásné.

Pravda je, že udělat krok víry je vlastně jen iluze, protože ten neviditelný schod tam byl celou dobu. Vyžadovalo to jen víru, abys uvěřil tomu, co ještě nemůžeš vidět.

A někdy si myslím, že Bůh nechává schod neviditelný právě proto, že v tom spočívá ta ZKOUŠKA.

Budeš Mu důvěřovat víc než tomu, co vidíš?

Kdyby ti ukázal celou plošinu, každý schod a přesně to, kam vede, mohl bys jít dopředu a spoléhat na svůj vlastní pohled na cestu.

Ale když ji nevidíš, musíš důvěřovat Jeho pohledu.

Říkáme: „Bože, ukaž mi pevnou zem a pak udělám krok.“

Někdy říká: „Udělej krok a najdeš pevnou zem.“

„Vždyť kráčíme vírou, ne podle toho, co vidíme.“ 2. Korintským 5:7.

KRÁČÍME. Pohybujeme se. Přenášíme váhu někam, kde nás naše oči ještě nemohou ujistit.

A pak dojdeme k dalšímu schodu.

Protože najít jednou oporu pod nohama neznamená, že ti Bůh najednou ukáže celé schodiště.

Stojíš na něčem, co tě udrželo. Ale před tebou je zase voda.

Další rozhovor. Další rozhodnutí. Další neznámé období. Další chvíle, kdy nevidíš, jak najdeš oporu.

A znovu tě žádá, abys Mu důvěřoval.

Tentokrát ale máš na co vzpomínat.

Zem pod tvýma nohama byla kdysi schodem, na který ses bál vstoupit.

Neviděl jsi, jak tím obdobím projdeš. Nevěděl jsi, odkud vezmeš sílu. Neměl jsi tušení, jak najdeš oporu pod nohama.

A přesto jsi tady. Stojíš někde, kde sis kdysi myslel, že se potopíš.

To neznamená, že cesta byla bezbolestná. Znamená to, že jsi objevil oporu, kterou jsi z místa, odkud jsi vyšel, nemohl vidět.

Proč tedy tak rychle předpokládáme, že právě ten další neviditelný schod musí být tím, který nás neudrží?

Bůh tě nedovedl tak daleko jen proto, aby tě opustil na kraji.

Když tě volá dál, ví, co je pod hladinou. Ví, jak tě podrží, i když ty ještě nevidíš, jak se udržíš na nohou.

Nemusíš odstranit každou otázku, než se pohneš. Nemusíš cítit zem pod svou další nohou a přitom držet obě nohy přesně tam, kde teď jsou.

Přijde chvíle, kdy se důvěra musí proměnit v krok.

A pokud jsi právě teď v takové chvíli, chci tě povzbudit. To, co před tebou vypadá jako prázdno, může být jen dalším neviditelným schodem, u kterého tě Bůh žádá, abys Mu důvěřoval.

Udělej krok víry.

Dovol svým nohám objevit to, co tvoje oči nevidí.

- Adam